Ale teď už to musím někde napsat
14. července 2012 v 21:42 | MarsiKomentáře
o astrálním cestování jsem sháněla hodně věcí, je to tak, ale příjde mi to víc, než zajímavý. Až na to, že já se tomu strašně bránim i z důvodu, že se ti může zjevit věc, které se bojíš nejvíc, protože je to jakoby tvoje ''vědomí''.. takže já bych určitě narazila na ňákou tu Samaru nebo tak
četla jsem, že můžeš narazit i na ''pohádkové bytosti'' a že třeba na trpaslíky nějak nesmíš promluvit, jinak tvoje tělo dostane zástavu srdce, nebo něco takovýho... zajímavý věci se dají dočíst. A že tě různé bytosti mohou naučit různejm věcem..
je to prostě strašně moc zajímavý, ale já se toho bojim i z důvodu, že se bojím, že bych se neuměla vrátit zpátky, nebo, pokud si viděla hror Insidious, že mě něco ''zajme'' a vleze to do mýho těla a tak podobně.
Já sem hlavně strašněj strašpytel... Kamarádka říkala, že viděla dva stíny, ale že se jich prej nebála a že četla, že když se toho nebojíš, tak jsou to tvoji andělé..
Je to prostě neskutečně zajímavý..))
Každý musí "něčemu" věřit, jinak by se z toho zbláznil. A nemusí to být zrovna nějaký "oficiální Bůh". Také mám blízko k myšlenkám Buddhismu, také věřím v reinkarnaci. I když věřím vědě, tak věřím i přírodě (vesmíru?). A ta vždy ví, co dělá, všechno v ní dává smysl, všechno v ní do sebe dokonale zapadá. A když se nám zdá, že nezapadá, pak to znamená jen to, že nám ještě nějaký dílek skládačky k pochopení chybí. Kdybychom prostě jen umřeli a tím pro nás všechno skončilo, tak by naše existence nedávala vůbec smysl. Proč příroda zařídila, že můžeme cítit emoce, lásku, strach? Proč zařídila, abychom si dokázali uvědomovat sami sebe? A proč zařídila, abychom si uvědomovali smrt? Příroda ale nikdy nedělá nic "jen tak". Takže tomu, co píšeš, rozumím. Možná nevěřím v úplně to samé, co ty, a hledám si vlastní cestu. Naštěstí máme každý právo věřit si tomu, čemu jen chceme:).







chechéé, štěně, to je hodně vystihující.
Já mu říkala, ať na mě nekouká jak opuštěný štěně
Páni.. PÁÁNI. Já se taky o tyhle věci zajímám, časopis Enigma patří mezi mé nejoblíbenější. Kamarádce se povedlo astrální cestování, ale já asi nejsem ta 'vyvolená'.

Poslyš. Četla jsem (a vlastně je to nějak všeobecně známo), že děti mají větší schopnost vidět duchy, ale tohle je fakt nářez. Vždycky když čtu věci jako tohle, nebo o tom mluvím, naženou se mi pokaždý slzy do očí. Ne dojetím, nevim prostě proč, ale už mě to štve... Připadám si slabá..
V každym přpadě, až budu mít myš a ne jen tohlencto noťasový udělátko, prostě si tě kydnu mezi oblíbeý blogy, tehle článek mě naprosto usvěčil