Aneb Sweeney Todd utočí :D

Ten film je prostě boží, boží, boží. Ty pisničky ještě víc :3
Milý zbloudilý návštěvníku, žiju.
Přežila jsem maturitní peklo. Odmaturovala jsem s vyznamenáním. Udělala super hardcore příjmačky na OSU.
A můj bývalý už je asi měsíc zase můj bývalý. *krci ramenama* Vážně se k sobě nehodíme. Must admit it. Co vám budu vykládat... dostala jsem vlastně kopačky já.
Druhý rozchod byl mnohem jednodušší než ten první. Stejně mě dorazila smska o 3 dny později ve stylu "měl jsem blbou naladu, neber to vazne." Jesus!!! -____- A pak stále nechápal, že to bylo definitivní. Hodně mi pomáhal Pan Policajt. Psali sme si už během maturit, ae posílilo se to během mého rozchodu. Nádherně mě podporoval.
Zase sem ho měla plnou hlavu. Ale pořád jsem si vtloukávala větu "Vzpomeň si jak to dopadlo minule." Zase ti zlomí srdce. Jenže on byl tak galantní... Pak jsem se z tajného zdroje dozvěděla, že se mu líbím.. ALE prý bydlím daleko. What?! WHAT?!

Vždyť když člověk pochytá dobré spoje tak je tam i za 20 minut. Normálka. Následovala samozřejmě moralizující debata s mým tajným zdrojem. Pak jsem to probírala ještě s několika mými rádci.
"Jestli říká, že to je daleko, tak je to debil."
"Dej si s ním pár schůzek a uvidíš, že mu bude uplně jedno odkud jsi."
"Já bych to aspoň zkusila. Třeba změní názor."
Posbírala jsem veškerou svou odvahu. Zeptala se ho, jestli nemá o víkendu čas.
"Noo víš mám ted hodně práce, pak se to zas nakupí..."

"Ale to je jedno. Přijedeš?"

Ááá bylo to. Jela jsem za ním!! Romantika jak cip :3 První procházka po okolí, potom vínečko a Sweeney Todd.

Opřeli jsme se o sebe.. natáhli se na sedačku.. Dal mi ruku kolem ramen. Přitahl si mě blíž. Hladili sme se.. Já ho pak držela za ruku. Nádherně voněl. Když v tom filmu stříkala krev všude kolem, schovávala jsem se do jeho náruče. :3 Dokoukali jsme film, pouštěli si písničky. Dělali kraviny. Pak si lehl. Já seděla nad ním..
Políbila jsem ho. Usmál se.
Políbila jsem ho znovu. Jeho rty mi odpověděly.
A pak...
mi začal zvonit budík, že musím fičet na poslední bus.

"Je škoda, že musíš jet tak brzo."
Bylo půl 11 nevím co by chtěl :D Ae je fakt, že mi to taky uteklo. Chtěla jsem s ním zůstat...
Na zastávce mi dal (vynucenou?) pusu a řekl, že neví, jak to teď celé bude. Že asi nebude mít čas. (again?!)
Nasedla jsem do busu se zvláštním pocitem. Něco ve mě jásalo, ae zbytek chtěl brečet. Brečet v jeho náruči, ale kvůli němu. Kvůli sobě.
Bojim se priznat s,i ze by to mohl myslet vazne. Bojim se zamilovat na 100 % ptz mam strach ze sem si zase neco vybájila v hlavě. Prostě si myslím, že mě odmítne, ze nebude mit čas na mě, na vztah...
Naprosto netuším, co se mu honí hlavou. Co ta věc s tím, že bydlím daleko? Změnil názor nebo to pořád platí? Mind games?
Nol gatgotshipo na ottokhe boy?
(I just want you, what should I do boy?)
Do I?







nee j nevim, jen co mám boyfrienda, tak mě všichni chtěl ulovit aby si něco dokázali nebo nevim..)
uhhhh ty asian gifyyy
hejj já nevim, já se přestala trochu bát, když jsem viděla, že se kluk vážně snaží SÁM. Když mi bf zezačátku sám psal, sám mě zval ven a sám mi kařždy ráno psal na dobrý ráno.. prostě došlo k tomu že sme spolu. nechala jsem to na něm:) a tak se tolik nebojim, naopak se snažim aby se bál trochu on