close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vězeň

17. února 2014 v 10:35 | Marsi |  Moje kecy

aneb když vám doma všechno zakazují.



Přijdu si jako panenka z porcelánu.
Nemůžu vařit. Mám to zakázané.
Nemůžu si udělat sama jídlo. Nemůžu uvařit čaj. Nemůžu si uvařit kafe.
Nemůžu uklízet.

Všechno je podle mé matky nebezpečné a ona to prostě udělá líp. Když nadává, že má hodně práce a málo volného času, chci ji pomoct. Ale ona mě místo toho seřve, zničí, zmuchlá do kuličky a hodí do kouta, že prý ji nemám rozčilovat, že si to CHCE udělat sama. Sedím tu ve svých 20 naprosto bez zkušeností. (resp. není jich tolik, kolik bych si představovala) Umím uvařit pár jednoduchých jídel. I když bych chtěla vařit! Tak strašně moc bych chtěla péct! Baví mě to! Ale jak? Jak se k tomu mám dostat, když veškeré mé pokusy jsou zamítnuty s křikem?! Já nechci mámu rozčilovat, ale říkám si - co já tu vlastně v tom bytě můžu?

Tak nějak už si zvykla, že vysávám. Utírání prachu mi ještě stále zakazuje, ale už to aspoň nespouští řev a řekne mi to normálně. A to je asi tak všechno. Včera jsem chtěla umýt koupelnu. Ne. Hádka jak cip. Protože ona si chce umýt koupelnu sama.

Další ukázková situace:
Mám hlad. Čekám na jídlo. Mojí matince totiž všeobecně všechno strašně trvá, takže pokud chcete jíst nějak "pravidelně" tak nemáte šanci. Když je máma v práci, tak jím normálně. V normální dobu. Snídám do hodiny po probuzení. To jsem si vymyslela sama a mamka se ke mě odmítla připojit. Jenže když je doma, musím čekat, dokud nedostane hlad. Což je třeba až 4 hodiny po tom, co vstane. What?! Já už hlady šilhám, jsem protivná podrážděná a když řeknu, že si to jídlo udělám sama, VŽDYCKY řekne: "já už to půjdu dělat. nerozčiluj mě." Jenže "už" znamená další hodinu. Naléhám, že to udělám já. Další hádka. Blbej pomeranč! Pitomý pomeranč!
"Ne. Já ho oloupu. To se blbě loupe. Nerozčiluj mě. JÁ TO UDĚLÁM!"
A já si musím sednout a čekat. Porcelánová panenka.

Chci začít cvičit. Zase po roce. Dala jsem si o maturitě pauzu, taky mě chytla kolena, no a šlo to nahoru.
Jenže jak? Jak chcete jíst pravidelně a zdravě, když vás doma demotivují? Moje máma na to protočila oči. Jíst zdravě u nás doma znamená - jez to, co máš na talíři nebo hladověj. Tak si vyberte. Sama na jídlo nemám a když řeknu, že chci koupit to nebo to (já si moc nevymýšlím, nemyslete si), tak to stejně domů nikdo nepřinese. Místo toho máme doma další tucet odporných tavených sýrů plných éček.

Nikdy jsem neměla nutkání odejít z domu, ale tohle podstatně mění můj názor.
Čekala jsem podporu.
Že mi někdo řekne: "Ty to dokážeš. Jen s tím nesmíš seknout."
Místo toho mě doma nutí k tomu, abych u svých starých návyků zůstala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | Web | 29. března 2014 v 12:23 | Reagovat

naše lednička je na tom podobně, samý tavený sýry, paštiky, salámy, párky, hnus tady, hnus támhle, všude hnus..
s timhle ti neporadim, u mě doma zas mamka řve že jí nikdo nepomáhá, ale to, že jí sem tam pomůžu to už nikdo nevidí :-D
vařit se taky nenaučim, protože já se potřebuju naučit vařit vietamský jídla a máma mě odbíjí se slovy že ty hnusy žeru jen já.. když chci dělat něco jinýho, tak mě k tomu buď nepustí a nebo to nikdo nežere, že prej neni chuť - viz. posledně palačinky.. aspoň zbylo víc na mě, pfche.
Ale chtělo by se to naučit někde vařit no :X

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama