And when the time comes,
we'll escape.
Včera večer jsem si cestou v autobusu vymýšlela, co napíšu dnes do článku. Měla jsem to úplně jinak vymyšlené. A pak stačí dvě věty, obrat o 180° a vy jste zase v háji.
"Nejsem zamilovaná do Pana Policajta. Už ne."
"Jsi. Poznal jsem to na tobě."
A vy začnete pochybovat o sobě, o tom, co jste si v hlavě vytvořili, jak jste si říkali, že ste vlastně dobří, když ste se z toho tak rychle otřepali a všechno. Co je skutečné?
Ano, ještě jsem se přes to úplně nedostala. Říkala jsem to. Že mě to občas hryzne, kousne u srdce, když se na něj dívám dlouho a do očí, napadne mě, že jsme spolu mohli být a nevyšlo to. Ale vždycky to zaženu někam do kouta hlavy a kašlu na to. Prostě je to tak, jak řekl. Nemá to budoucnost. Není do mě zamilovaný.
Trpká a krutá slova pravdy. Get over it, bitch.
Dokázala jsem ho vídat. Prvně to bylo hořké, pak se to vrátilo do starých kolejích. Možná je to ještě lepší. Polštářová bitva, lechtání, sebeobrana, bubínek, kytarka, skákání na sedačkách, koukání na filmy, zpívání písniček, hlazení, sladký popkorn, sušenky... Jo.
A pak ho vidíte, jak se baví s jednou holkou na chodbě a máte chuť puknout. O čem se baví? Proč jsou tam tak dlouho? Co když se budou objímat? Nebo líbat? Co když s ní něco má? A máte nervy. Pak vám dojde, že vám to stále není jedno. Žárlíte, i když už nemáte proč. Potom dostanete strašné nutkání ho obejmout. Potřebujete, aby vás objal, dotknul se vás... A pak zas budete klidní. Cítíte, že je s vámi, že nikam neodešel, všechno bude dobré.
Když jsme se včera loučili, přišlo mi, že ještě něco chce. Políbit mě? Otočila jsem se a šla na bus.
Chytil mě za bundu. Zatáhl a pak mě pustil. Zamávala jsem mu. Jela jsem domů. Tu noční cestu busem už začínám znát nazpaměť.
Chytil mě za bundu. Zatáhl a pak mě pustil. Zamávala jsem mu. Jela jsem domů. Tu noční cestu busem už začínám znát nazpaměť.
2014ka je nějaká zkurvená. Třetí rozchod v okolí a to je teprv začátek února. Bitch.
So why don't you come away,
with me, my love..
Ten moment, kdy si ji začnete oba zničehonic zpívat před spaním.
Kdy vám pouští schválně vaše písničky.
A vy mu pak ty jeho.
A příště řekne:
"Marsi, to nemůžeme."






