Přijde mi tak dávno, kdy jsi mě držel za ruku, kdy jsi mě probouzel polibkem a říkal mi, jak mám nádherné oči.
Pan policajt si našel přítelkyni. JEstli si ještě pamatujete na ŽPO (ženský pohlavní orgán), tak přesně s tou začal chodit, hned potom, co se ona rozešla se svým dlouholetým přítelem. Nehledě na to, že si ŽPO vybudoval za ty roky slušnou pověst, to prostě bylo moc brzo po rozchodu.
Pan Policajt to tak ale vůbec nevnímal a vůbec ho nenapadlo to trochu tutlat. Oznámili to všem kámošům (včetně mě, ne zrovna lichotivým způsobem, že jsem ji našla v jeho posteli, když jsem k němu po několika měsících přišla na návštěvu) a pokračovali i do rodinného okruhu. Reakce rodičů PP byla úplně jiná, než on čekal, a zároveň úplně stejná, jakou jsem čekala já. Viděla jsem, že ho to zasáhlo, ale tak už to v životě chodí.
Co mě překvapilo, jsem byla já sama. Nejprve jsem to musela rozdýchávat několik dní, potom jsem nad to povznesla a doopravdy jsem mu chtěla pomoct. V jistém směru jsem jejich vztah schvalovala. Oba se mohli od toho druhého něco naučit a on by na ni měl určitě dobrý vliv.
Viděla jsem, že to pro něj hodně znamená. Ale stejně jsem (už jen na základě jeho vlastního vyjadřování) tomu vztahu nedávala dlouhého trvání.
A bum!
Dneska mi napsal, že už spolu nejsou.
YES!
YES!
YES!
Snad mu to dodalo potřebnou zkušenost a příště bude přemýšlet i hlavou při výběru partnerky.
Možná, že tam nakonec přece jen strávím Silvestra.






