close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Temnota se představuje!

26. prosince 2015 v 17:43 | tangarinka |  Pan Temný
Než se začnete do této povídky, ráda bych vás upozornila, že byla sepsána pouze částečně na základě skutečných událostí. Vytvořila jsem ji, abych se zbavila svého uhranutí panem Temným, který je skutečnou postavou, leč v době, kdy jsem toto psala, jsem byla ještě zadaná a mé uhranutí působilo nevhodně.. Svůj účel tento krátký, nedokončený příběh splnil a já neudělala nic, čeho bych mohla nyní litovat. :) Jak se říká - vyděržaj pijaněr!

Příjemné čtení.

______________________________________________________________________________________________


Uteklo několik měsíců od chvíle, kdy jej naposledy viděla. Nevadilo jí to. A jestli ano, odmítala si to přiznat. Ano, z počátku to bylo těžké. Bylo ji smutno, ale pokaždé, když si vybavila, s jakým tonem ji řekl, že si chce držet odstup, její odhodlání se opět vrátilo.
Vždycky měla lidi ráda. Ráda se přátelila, objímala, tulila. Uvědomovala si, že často svou zamilovanost zaměňovala s čistě přátelskou láskou. Milovala spoustu lidí, i když s nimi nechtěla hned trávit zbytek života a mít děti. Jen cítila, že ti lidé její lásku potřebují a ona jim ji chtěla dát. Proč taky ne? Vždyť ji sama měla v srdci tolik! To ale přinášelo různá nedorozumění, kdy si sama nebyla jistá, jak to vlastně ona sama myslí. Jako třeba tehdy, když byli v čajovně…
Seděla naproti panu Temnému a dívala se mu do očí. Stačil o pár sekund delší pohled a najednou ji bodlu u srdce a zašimralo v žaludku. To spojení… Co to bylo? Začala ho pozorovat, zkoumat. Celé se to ještě umocnilo, když si společně dali práska. Musela zjistit, co za tím stojí. Proč ji najednou tak zajímá? Proč ji najednou tak fascinuje?!
Měla chuť ho objímat a tak to poprvé v životě udělala. Samozřejmě, že to neměla dělat, protože pak už nedokázala přestat. Bylo kolem něj něco, co nedokázala identifikovat. Byla jako můra, která letí za světlem, na jehož konci čeká pouze rozpálená žárovka, která ji poraní. Nemohla si nevšimnout, jak ji vždy chytil kolem pasu, když ji pouštěl. Nebo jak se chvěl, když jej držela. Najednou se chtěla utopit v jeho temných očích, poranit se o jeho ostře řezané rysy a ublížit si jeho surovostí, kterou nikdy nedal plně najevo. Ale ona od prvních chvíle věděla, že tam je. Že by ji MOHL ublížit. Že by jí MOHL pohrdat. A to ji šíleně přitahovalo.
Ve skutečnosti to byl milý hoch, který se choval slušně a uctivě. Sám říkal, že své démony drží pod kontrolou. Ona je ale, bůhví proč, chtěla vytáhnout na povrch a ochutnat. S každým setkáním v ní její touha rostla. Nešlo ji o žádnou nevěru, spíš o výzkum. Cítila, že by to i jemu hodně pomohlo…
Občas ji napadlo, že možná ještě žádnou holku neměl, což ji fascinovalo ještě víc. Pro nevinné chlapce měla obrovskou slabost.
Jednoho večera se opět vypálili a koukali na film. K jejímu štěstí ji to však vůbec nic nedělalo. Astrolog šel spát velmi brzy a nechal ji tam s ostatními, ať se baví. Jenže se moc nebavila. Začaly se jí zmocňovat vzrušující představy o skupinovém sexu, takže film už absolutně nevnímala. Rozhodla se jít si zchladit hlavu a šla na záchod. Když však vylezla, v chodbě nestál nikdo jiný než pan Temný. Šel si jen pro nějaké věci do batohu. 'Ano, jistě. Byla to shoda náhod….nebo ne?' proběhlo ji hlavou. Co když to cítí stejně? Co když si to taky vnitřně zakazuje, protože je holkou jeho kamaráda? Udělala krok vpřed.
"Můžu tě obejmout?"
"Jo, jasně," řekl ne zrovna vesele.
Po chvíli v jeho objetí ucítila, jak se celý chvěje.
"Ty se úplně klepeš."
"No, to je z toho tepla."

Už jste někdy někoho viděli klepat se z tepla?!
Vysmekl se rychle z její náruče. Myslela si, že tím to pro ni končí, ale on se ještě sehnul ke kocourovi. Zvažovala své šance a možnosti. Nakonec se rozhodla. Přijde tomu tajemství na kloub. Teď nebo nikdy! A tak šla opět blíž k němu, srdce ji bušilo, kolena se třásla. Postavila se přímo před něj. On se zvídavě zvedl ze dřepu, ve kterém hladil kocoura, a pohlédl na ni.
"Mohla bych tě ještě obejmout?"
Tázavě se na ni zadíval, jako by v jejích očích hledal, co to má všechno znamenat. Nenašel to a ani nemohl, neboť ona sama netušila, co přesně chce udělat.
Otevřel tedy svou náruč a ona mu poprvé položila obě ruce kolem krku. Krátce ho k sobě přitiskla a pak, když dělala, že jej chce pustit, se mu opět podívala do očí.
Bylo to jako přílivová vlna, jako tsunami. Až na to, že ta voda nebyla průzračně modrá, ale černá jako inkoust. Ve chvíli, kdy se do jeho očí zadívala, věděla, že je ztracena. A zatímco se propadala stále hlouběji, nevšimla si, že se on přibližuje k ní. Bylo to, jako by se navzájem zhypnotizovali. Když si povšimla, jak blízko jsou jeho rty, bylo už pozdě. Políbili se a jí okamžitě projela vlna vzrušení.
Uvnitř ní se prudce roztočil temný vodní vír. Věděla, že musí plavat a získat věci pod kontrolu, vždyť je proboha zadaná! Ale proud byl příliš silný a jí se zalíbilo, jak ji ovládá a nese její tělo neznámo kam. Chtěla poznat, kde to neznámo je. Myslela si, že polibek bude stačit, ale spíše to v nich podnítilo ještě větší touhu. Cítit se, poznat se z té nejhlubší temnoty, vidět odvrácenou stranu toho druhého. Polibek byl cesta a ona se po ní chtěla vydat. Jako Alenka za bílým králíkem, skočila i ona do neznámé nory, v které padala a padala. A zatímco padala, jeho ruce bloudily po jejím těle. Z transu ji probral až její vzdech.
Ne. Tady nemůžou pokračovat. Vzala jej za ruku a táhla ho do vedlejší opuštěné místnosti, která sloužila jako malířský ateliér. Zavřela dveře a znovu na něj pohlédla. Stál tam. Bledý a přitom tak temný. Jeho papírově bílá pokožka kontrastovala s jeho temnýma očima a tmavými vlasy. V noční tmě jako by byla najednou ve svém přirozeném prostředí. Osvětlen pouze lampami venkovního osvětlení tam stál a číhal na svou kořist. Najednou si přišla opravdu zranitelná. Viděla totiž, jak se v něm něco probudilo, ten děsivý záblesk v očích ho prozradil.

Stála tam opřená o dveře a čekala. Všimla si, že zatnul ruce v pěst. Chce ji udeřit??? Ať už se chystá k čemukoliv, chce to prožít. Přišla si stále jako v silně zhypnotizovaném stavu, protože byla schopna oddat se čemukoliv. Najednou se vymrštil, přiskočil k ní. Jeho ruka letí vzhůru k její čelisti. Čeká tvrdý úder jeho kloubu, když v tom ji pevně chytne pod krkem. Zalapala po dechu, ale on ji okamžitě přitiskl na rty svá ústa, aby tak bezmocně lapala po dechu uprostřed jeho vášnivých polibků. Kousala jej a on ji při každém kousnutí za odměnu stiskl hrdlo o trošku víc. Byla to animální hra, ve které ani jeden z nich nebyl vítězem. Nebylo úniku. Od chvíle, kdy ho objala, necítila, že má ještě nějakou únikovou cestu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama